O naší rodince

 

O mýdlařce

Jsem úplně obyčejná holka, máma 5 báječných dětí a žena báječnýho chlapa.

Bydlíme v chalupě na vesnici, přesněji řečeno v bývalém "mlejně", Podvranském, pěstujeme zeleninu, chováme zvířata, snažíme se žít v souladu s přírodou. Žít tak, abychom tady to krásné místo zanechali v ještě lepším stavu, než jsme ho převzali, pro naše děti, další generace...

Měla jsem to velké štěstí, že jsem vyrostla vedle babičky, která ve mně probudila lásku k bylinám. Celé dětství jsem měla to štěstí pozorovat ji při její péči o rodinu pomocí přírody, tak jako to ona  pozorovala u svých předků, nepotřebovala na to školy, knihy, úřady... stačila tradice předávaná z generace na generaci.

Já sama jsem vystudovala školu s chemickým zaměřením, kde jsem v chemii objevila nekonečnou studnici inspirace a můj zájem začal směřovat k chemii v přírodě,  zaměřila jsem se na fytoterapii a aromaterapii a tak jsem s velkým nadšením studovala Institut aromatologie.

Přes sběr bylin a vyrábění různých přípravků z nich, jsem se dostala až k mýdlům, která mě naprosto uchvátila a vařím a vařím...

Mým věrným pomocníkem a podporovatelem je mi můj drahý muž Jiří, i díky němu můžu dělat to, co mě baví.

Jsem přesvědčená, že kdo vyzkouší jemné mýdlo z rostlinných olejů, už to průmyslově vyráběné do ruky nevezme :o).

Děkuji Vám za návštěvu tady a přeji Vám slunce v duši a úsměv na tvář.
Vaše Šárka, mýdlařka z Ráje

 

Příběh mýdlaře

Pokud si představujete mýdlaře jako chlapce v růžovějším triku, s lehce proplešlým ježečkem na hlavě, tak to je přesný...

Tohle přesně nejsem.

Moje žena mýdlařka je víla.
Jak se to pozná? Vidí to i slepej.

Já jsem chasník z vesnice. Jsme zvláštní, ohroženej druh. Je nás méně než černejch čápů. Chasníci vyhynuli s vesnicí a s chovem zvířat. Všechno se to nějak odsunulo do města... Chasník je druh, co může nadávat, může chodit trochu špinavej a má holiny od h... hnědý barvy.

Včera ráno mě bolela hlava a bylo mě blbě. Podojil jsem Lucku, naši krávu a přemýšlel jestli nemám jít do postele. Ale šel jsem vařit mýdélko. Nadýchal jsem se mýdlárenské vůně a byl jsem jiný člověk, bylo mě fajn. Po vaření jsem pracoval s koněm, chytal zdrhlého býka, spolu s vílou, podojil kozy a bořil se v blátě u své drůbeže. Bylo mi fajn.

Moje cesta k mýdlu byla rychlá jako MIG21. Prásk, nadzvuková rychlost a již jsem ho vařil. Moje víla to roky koumala a vymýšlela. Já nemám zásluhy žádný, ale dělám to a tak s tím naše zákazníky obeznamuji.

Co je pro mě mýdlo? V mých očích?

Tak za prvé, co je pro mě tekuté mýdlo v drogerii s pěkným obrázkem zvučné značky?

Bordel z ropy, který někdo pěkně navoněl.

Co je naše mýdlo ??? Představte si pole levandule v teplé francouzské krajině. To pole se sklidí a skončí v jedný černý flaštičce jako éterický olej. Co ta flaška od teď je? Přírodní "DYNAMIT". Je to třaskavina, co neničí, ale má stejnou sílu a šíří, stejně mohutně, dobro. Není destrukční, ale uzdravující. Tak s takovejma věcičkama se v mýdlárně pracuje! Když vyrobíme mýdlo, je to kostka. V té kostce je jednak šílená síla a energie z toho, co jsem do toho dali za materiálek a za druhé je tam energie naše a ta je hodně moc pozitivní. Má Vám říct, že je to dělaný s láskou a … to vlastně stačí. Je to dost silný slovo samo o sobě.

Víla mě nedávno četla, kdo je GURU. Hned jsem si představil člověka, který to, kdo to je, splňuje. Je to někdo, kdo šíří dobro, pozitivní energii, kladný myšlenky, lásku, souznění mezi lidmi a vším na planetě... Napadl mě jedem blonďatej zpěvák. Dělá to napříč všemu a čemukoliv. Je to takovej tank dobra. Razí cestu a za ním je jen dobro.

A já myslím, že tyhle kriteria splňuje i naše mýdlo.

Jsou lidi co tohle chápou, ale najdou se tací, kterým hlava nebere co to tady píšu. Ale nemusíme všechny věci chápat, stačí když fungujou. Naše mýdlo funguje.
Nemusíte o něm přemýšlet.

Stačí se jen omýt a dostat dobrou nádalu, ráno pozitivní den a večer pěkný sny...
Jirka

 

Příběh dcerky mydlářské

Dlouho jsem přemýšlela jak tady ten malý střípek o sobě pojmout. Přecejen je to osobní příběh, který tu s Vámi chci sdílet, ale asi nemá cenu nad tím moc přemýšlet a lepší je se do toho prostě pustit a ono to nějak dopadne...

Moje mýdlařská cesta není zdaleka tak přímá, jako cesta mojí mámy a ani tak rychlá, jako cesta mého táty, i když by se mohlo zdát, že jsem k tomu měla naprosto nejlepší podmínky. V tomhle světě jsem vyrostla, byla jsem přece vedená k lásce k přírodě, ke zdravému žití a bytí dvěmi skvělými inspirativními osobami, kterým stojí zato naslouchat. No... Ale řekněte tohle teenagerovi, který je, jak by řekla moje máma "zajetý v tunelu" a nevidí kolem sebe nic než tmu. V týhle fázi života pro mě byli naši úplně trapný, všechno co dělali bylo trapný, nějaká planeta byla trapná, zdravý jídlo nebo často vůbec všechno jídlo bylo trapný a moje tělo bylo natolik nedůležitý, že mě nezajímalo jestli mu tím co na něj patlám prospívám nebo škodím. Bylo to se mnou zkrátka těžký. A pro mě to se mnou bylo taky těžký. 

Našimi jsem se začala mýdly omývat až když jsem potřebovala vyléčit tělo a vařit je, když jsem potřebovala vyléčit duši.

A jak je to teď?

Teď už chápu, jak velkou roli hraje péče o naše tělo i duši v kvalitě našeho života. Vím, že cesta plná temnoty, sebenenávisti a nemoci není ta kterou chci jít. Vím že chci jít cestou plnou slunce a lásky, že chci jít životem beze strachu, otevřená světu.

Vařím mýdla jako moje máma a cítím stejnou lásku a propojení s přírodou jako můj táta. A vůbec mi to nepřijde trapný.

Děkuji za těch pár chvil, které jste mi věnovali :)
-A